Fiala v Blesku: „Chci vyhrát, ale nejde mi o procenta.“ Vzal by do vlády znovu Piráty?

Vy jste v listopadu loňského roku řekl, dejte mi ještě čtyři roky a budete tady mít mzdy přibližně jako v Německu. Zalitoval jste od té doby tak silného prohlášení?

Naopak já myslím, že v tom prohlášení se skrývá moje vize, kam má jít Česká republika. Ono je to velmi zestručněné, zjednodušené tak, aby tomu každý rozuměl, mohl si pod tím něco představit. Mzdy stejné jako v Německu nebo Rakousku nebo Nizozemsku můžeme mít jenom tehdy, když Česká republika bude mít ekonomiku, která bude podobně fungovat jako ekonomiky těchto zemí a my jsme k tomu ty kroky už udělali. A my jsme k tomu už kroky udělali a pracujeme na…

Víte, kolik je v Německu průměrná mzda?

Můžeme srovnávat hrubou, čistou. Můžeme srovnávat v některých částech Německa s Prahou atd. Já jsem těch rozborů o tom, kolik to je a jak to je, četl strašné množství. Ale tam jde přece o jinou věc, tam jde o to, abychom se k tomu přibližovali. A my se teda přibližujeme v posledních letech. To není, že se ty nůžky rozvírají. Naopak průměrná mzda teď v České republice přesáhne 50 000 Kč, hrubá.

Jenom pro úplnost – hrubá mzda za rok 2024 v Německu byla 130 000 Kč.

Ale je tam jiné zdanění. Jinak to vypadá, pokud srovnáváte to, co si lidi fakt odnesou domů, to znamená čistou mzdu. Liší se to u různých profesí.

Tak k jakému číslu směřujeme?

Nesměřujeme k žádnému číslu. Směřujeme k tomu, aby lidé v České republice v budoucnu byli placeni podobně, jako jsou placení lidé v Rakousku a v Německu. A to, že toho nedosáhneme za dva roky nebo za pět, to nevím, kdy to není podstatné.

Vy jste říkal za čtyři právě. To je asi to gró té kritiky, té reakce…

Ale to je dobře, že byla kritika, a je dobře, že byly reakce. A já jsem šťastný, že se o tom diskutuje, protože já beru diskuzi, která je takováto: „Vy jste neudělali tohle, abychom se přiblížili tomu Německu, zlepšete to.“ Neberu diskuzi, která říká: „Na to nemáme.“ Máme na to a já se snažím v lidech vyvolat ten pocit sebevědomí. Pojďme o to usilovat.

A nemáte dojem, že jste v nich spíš vyvolal pocit, že je nějakým způsobem balamutíte nebo že se jim snažíte něco namluvit?

Ne, to říkají političtí soupeři, ale já s těmi lidmi mluvím každý den a oni tu vizi sdílejí, oni chtějí, aby měli takové mzdy jako v Německu. Ale co pro to musíme dělat? Musíme pro to dělat to, že tu budou firmy, které budou dělat produkty s vysokou přidanou hodnotou a budou lidem platit odpovídající mzdy. A my to děláme, my se soustředíme na jadernou energetiku, na polovodiče, na vesmírný průmysl, obranný průmysl, a to jsou všechno ty oblasti hospodaření, kde vlastně se dělají koncové produkty s vysokou přidanou hodnotou a jsou tam vysoké mzdy. A takhle musíme pokračovat. Když tady budeme sedět a říkat si: „Mzdy jako v Německu – to je populismus, to tu nikdy nebude“. No tak je nikdy nebudeme mít.

To jsou ta slova, na která jsem narážela, protože vlastně celá řada vašich kandidátů se zadívá na ten velice objemný program, například hnutí ANO, a říká, že tam slibují vlastně všechno na nějakých 60-70 stránkách a že to je populismus. Tak není i to s tou německou mzdou svým způsobem populismus, byť vypadá kultivovaněji?

Ne, to není populismus, teď se nebudu pouštět do definice populismu.

Věřím, že vy ji znáte.

Ale ano, ale je to vize. Je to vize, aby Česká republika patřila mezi nejúspěšnější země v Evropě – a nejsme od toho tak daleko.

Jaký je rozdíl tedy mezi populismem Andreje Babiše a vizí Petra Fialy? Když nyní připouštíte, že nevíte, zda se k těm číslům dostaneme. Že vlastně ani nevíte, jaká ta čísla jsou.

Vím, jaká ta čísla jsou, a vím, jak se k nim dostaneme. To jediné, co neříkám, jestli se k nim dostaneme za čtyři roky nebo za šest, to neví nikdo na světě. Ale vím, jak k nim máme jít. A to je to důležité. Já mám vizi, že tato země se nemá podobat Slovensku a Maďarsku, ale má se podobat Bavorsku, Rakousku, Dánsku, Nizozemsku. V životní úrovni, v síle ekonomické a ta vize je zjednodušená do podoby, abychom měli prostě plat jako v těchto zemích. Nejenom, že to je vize, já taky říkám konkrétní kroky, tady jsem jeden jmenoval, jak se k tomu dostaneme. A toto není žádný populismus. Populismus je, když já říkám, že ti ostatní jsou elitáři, nerespektují lid a jenom já mluvím jménem lidu, který trpí vůči elitě. Tak to je klasická definice populismu a já se do toho nechci pouštět. Prostě populismus není, když řeknu něco, co je populární. Ale já mám taky říct, jak se k tomu dostaneme. A to říkám, a nejen, že to říkám – my to děláme a těm zemím se přibližujeme. To fakt není náhoda. Vy jste na začátku řekla, že jsem řekl, že se toho hodně nepovedlo. No jasně, plno věcí se nepovedlo a prostě chlap přizná, že se všechno nepovedlo, proč ne. Ale to moje hlavní sdělení je, že strašně moc věcí se povedlo, a třeba to, že máme ekonomický růst v letošním roce 2 a možná 2,5 %. Jestli má eurozóna růst zhruba 1 % a my možná až 2,5 % podle prognózy České národní banky, tak to znamená, že to děláme dobře.

Ano, vy vlastně v preambuli toho programu tvrdíte, že se máme líp, že čísla České republiky, ať už jde o HDP, o zadlužení vůči HDP a další parametry, že nám jiné státy závidí. A já mám na vás otázku. Je možné se mít lépe, a necítit to, nevědět to?

Ale lidé to vědí. Za mnou chodí, teď se mně stalo – včera za mnou přišlo několik seniorů, kteří mně říkali: „My jsme ti spokojení důchodci, my víme, že jste zvyšovali důchody, my víme, že se staráte o to, aby se v této zemi žilo dobře našim vnukům, a my vám to jdeme říct.“

Jsou spokojení i s těmi důchodovými změnami?

Ano. A mně se to stává teď na každém mítinku. Chodí tam hrozně moc mladých lidí, doufám, že se k tomu ještě dostanu, protože to mě hrozně těší. Ale chodí tam čím dál víc senioři, kteří říkají: „V téhle zemi se žije dobře a my nechceme, aby nás média všechna házela do jednoho pytle, že jsme voliči Babiše a že nepodporujeme to, co vy děláte. Podporujeme a my to jdeme tady ukázat.“ Takže to se mně děje pořád.

A chodí za vámi i nízkopříjmoví senioři, kteří nevědí, jakým způsobem zaplatí energie, jakým způsobem dotovat vlastní bydlení?

Chodí za mnou senioři. Já se každého neptám, jaký má důchod, někteří to řeknou. Chodí za mnou senioři, kteří říkají: „My víme, že za vaší vlády jste nám přidávali a že hlavně děláte politiku, která je dobrá pro naši rodinu, pro naše děti.“ To mi připadá jako důležité. Ano, a chodí senioři, kteří říkají: „My jsme ti šťastní důchodci, kteří se prostě mají dobře.“ Vždyť za naší vlády ty důchody vzrostly nejvíc v historii.

Ano, ale tak tam je samozřejmě schéma, podle kterého se to počítá.

To je pravda, to jsem nikdy nezpochybňoval.

To není tak, že vy jste vzali nějaký balík peněz a rozpustili jej mezi ty seniory navíc.

Jasně, že tam je schéma, ale to schéma musíte naplnit. To znamená, že musíte sehnat peníze na ty důchody, anebo můžete říct: „My na to nemáme.“

Nebo si na ně můžeme půjčit.

Nebo si na ně můžeme půjčit, ale to má svoje limity. Proto jsme taky dělali důchodovou reformu, protože kdybychom neudělali důchodovou reformu, tak už si časem nedokážeme na ty důchody ani půjčit.

Jaké dostáváte reakce na toto, od těch lidí, se kterými se dostáváte do kontaktu během volebních mítinků a akcí? Třeba i od odpůrců.

Tak odpůrci kritizují všechno možné. Když se s nimi bavím, tak se leccos dá vysvětlit a neříkám, že každého přesvědčím, to určitě ne. Spíš se snažím hodně respektovat jiné názory a poslouchat je, takže když tam třeba někdo křičí a píská, tak se snažím jít za ním a diskutovat.

Je to vábnička na Petra Fialu, když někdo píská?

Ne, já diskutuju s každým, ale snažím se i o tohle. Neutíkám před nimi jako třeba někdo jiný. A často se mi stane to, že když se začneme bavit a pak se jich zeptám na konci, jestli nebylo lepší si to říct a diskutovat, než tady na sebe křičet, tak to lidi uznají. Já si myslím, že takhle to má být.

A dojdete k něčemu někdy, krom toho tedy, že si každý řekne to svoje a řeknete si to ve vší slušnosti?

Ale dojdeme. Ale přece ve společnosti to má být tak, že se bavíme, že posloucháme názory toho druhého. A já i přemýšlím nad tím, jestli prostě tam není něco, z čeho se mohu poučit, co máme dělat jinak a samozřejmě, že poslouchám i osudy těch lidí. A když se mně zdá, že třeba tam může být nějaká nespravedlnost, tak si vezmu na toho člověka kontakt a podívám se na to, jestli tam není nějaká systémová chyba, která se dá prostě napravit, to se děje. Přišla za mnou paní s maminkou na vozíku a říkala: „Mně zamítli příspěvek na péči.“ Jasně, já nevyřeším každý individuální problém. Vezmu si kontakt a podívám se, proč se to stalo a jestli nemáme nějakou chybu v tom systému, jak je to nastaveno. Prostě, a to si myslím, že je úkol politika. Já opravdu nejsem schopen vyřešit každý problém každého člověka, ale když vidím, že něco někde nefunguje, tak se musím podívat proč a musím se snažit. A pokud je to systémové pochybení, tak to musíme jako stát napravit, a proto je potřeba poslouchat lidi. I ty, co se třeba vyjadřují kriticky, to k demokracii patří.

Dostanete-li opět mandát od voličů, budete to brát jako stvrzení toho, že to vaše dosavadní tempo a nasazení byly dobré, anebo budete chtít některé věci udělat naprosto jinak? A pokud ano, tak které?

Záleží na tom, jaký ten mandát dostanu.

Pojďme to definovat tak, že dostatečně silný na to, abyste se opět stal předsedou vlády.

To ano, ale vždycky záleží na tom, jak voliči rozdají karty. Někdy třeba někdo říká: „No, tak nám se líbí, co děláte jako vláda, ale je to pomalu v některých věcech.“ Třeba proto, že jsme byli po většinu období vláda složená z pěti stran. Já si pamatuju, jak komentátoři říkali: „Pět stran, to nevydrží ani rok. To ten Fiala nemůže udržet.“

Udržel jste to, ale s nějakými ztrátami.

Ano, s jednou ztrátou.

Mluvím o programových ztrátách, nikoli o ztrátě koaličních partnerů.

K těm se určitě taky dostaneme. Ale ano, udržel jsem to a ta vláda udělala taky klíčové reformy, kterých se předcházející vlády bály, a klíčová rozhodnutí – modernizace armády, dostavba Dukovan, důchodová reforma, reforma systému sociálních dávek a mohl bych pokračovat. My jsme udělali vlastně hodně odvážné kroky a já v tom chci pokračovat. Pokud budu mít ten mandát dostatečně silný…

Babiš v Blesku: „Šéfovat Havlíčkem si nenechám!“ Co říká na případnou spolupráci s SPD?

Takže to nasazení bylo adekvátní?

Nasazení určitě bylo adekvátní, ale já doufám, že když budeme… Podívejte se, já říkám voličům, a to je pravda: „Máte šanci se podílet na historické změně, protože nikdy žádný předseda vlády neměl šanci tady vládnout nebo nevládl tu dvě funkční období a já bych to chtěl změnit, protože i ta kontinuita je v politice důležitá.“

Není ta kontinuita něco, co povede k nějakému zlenivění, že si vlastně někteří lidé dají nohy na stůl? Neříkám, že zrovna vy. Že si řeknou, že „tohle stačilo, ještě trošku zvolníme v následujícím volebním období“? Umíte zajistit, že se tohle nestane?

Umím a nepřipustil bych to. Naše vláda je pracovitá. Jako že vláda je pracovitá, to jsem řekl větu, která vlastně ani nemá zaznít, to má být samozřejmost. Tak když sloužím veřejnosti a mám svěřené rozhodování o tak důležitých věcech, které se týkají nejenom státu, ale vlastně životů lidí, tak tomu musím věnovat veškeré úsilí. Nedovedu si to představit jinak.

A složení ministrů, to obsazení těch rezortů, pokud byste opravdu měli podobnou sílu, se kterou jste vstupovali do Strakovy akademie před čtyřmi lety, tak si dovedete představit, že ten ansámbl zůstane podobný?

Tak to bude vycházet z nějakých povolebních vyjednávání. S kým jsem nespokojen, tomu to řeknu a s kým jsem hodně nespokojen, tak s tím se domluvím, že odejde.

Umíte se domluvit včas s těmi lidmi, že mají odejít? Konkrétně u jedné osoby, tou byl tehdejší předseda Pirátů Ivan Bartoš, tehdejší ministr pro místní rozvoj, tam vám byla vyčítána jistá, dejme tomu, pomalejší reakce.

Tak já jsem zvyklý, a vždycky se mi to vyplatilo, že když někdo dělá něco, co se mu moc nedaří, nebo někde udělá chybu, tak je mu potřeba dát šanci, aby to napravil. To zpravidla funguje lépe, než se ho hned zbavit. Tu šanci Ivan Bartoš dostal, ale já jsem ho odvolal ve chvíli, kdy jsem viděl, že už není šance na to, aby to on spravil.

Vy jste to mohl vědět o řadu měsíců dřív, tak nevyčítáte si něco? Teď mimochodem čteme průzkumy o tom, jak se v České republice meziročně loni stavělo o 20 % bytů méně. A ta konkrétní agentura to svádí mimo jiné i na chaos kolem té nepovedené digitalizace. Cítíte za to zodpovědnost?

No, já teda čísla, která mám, ne v hlavě, ale která jsem nedávno viděl, tak svědčí o tom, že se znovu staví. Dokonce ta stavební produkce nebo stavební výroba vzrostla meziročně o více než 10 %. Takže to bych tak kriticky neviděl. Ale já vůbec nezpochybňuju problémy se stavebním řízením, s digitalizací stavebního řízení. Po bitvě každý generál. My jsme k tomu nečinně nepřihlíželi, my jsme Ivanovi Bartošovi nabízeli ve vládě různé typy pomoci prakticky od jara. Ivan Bartoš vždycky přišel na vládu a přesvědčoval nás o tom, jak to všechno funguje, jak to má pod kontrolou, jak udělal další a další krok. Pak se to spustilo 1. července a bylo vidět, že to dobře nefunguje. Potřebovali jsme získat jistotu, jestli to nefunguje proto, že se to těžce zabíhá, lidi se s tím učí pracovat, nebo jestli to nefuguje proto, že je to špatně nastavené. A bohužel se ukázalo to druhé a bohužel se ukázalo, že Ivan Bartoš mě není schopen předložit plán nebo představu, jak to napravit, a proto jsem jednal tak, jak jsem jednal, a udělal jsem to dobře. To, že odešli Piráti z vlády, to mě mrzelo, to nemuseli, ale prostě se tak rozhodli. To respektuji.

Takže budete tvrdším manažerem, myslíte, dostanete-li další volební období? Budete reagovat rychleji na některé takovéhle situace? Dávat méně šancí?

Ne, budu reagovat tak, jak to považuju za správné. Tak to dělám celý život, tak to budu dělat, i když dostanu od lidí důvěru, abych pokračoval jako předseda vlády.

Co ti Piráti? Je vaše náruč rozevřená?

Je, ale neříkám, že to je jednoduché.

Tak kdybyste třeba měl většinu a řekl si, že přiberete tady pár Pirátů pro sichr, abyste měli větší sílu ve Sněmovně, je to výhodný barter, nebo je to naopak komplikace?

Nevím, jestli bych to pro sichr, jak říkáte, udělal.

Takže pouze pokud by vám to dopomohlo k většině?

Tak já se na to dívám takto: Piráti teď na mě hodně útočí a na celou vládu.

Je to kampaň…

Jasně, ale není to úplně jednoduché a není to ani úplně fér, ale dobře. Vy jste se ptala, jestli moje náruč je otevřená. Já bych řekl, že moje ruka je stále napřažená a podaná, a to z jednoho důvodu. Já si opravdu myslím, že Piráti přes všechno, co si třeba řekneme, tak sdílejí podobnou představu o České republice, že to má být pevná součást Západu, že se máme starat o bezpečnost, že prostě se nemáme posouvat někam na Východ, a tak dál a tak dál. Já si myslím, že toto je tak zásadní, že pořád bych je řadil i přes všechnu kritiku, kterou teď na nás vznášejí, mezi ty strany, s kterými je potřeba se bavit o budoucí vládě.

Co to zakleknutí na majitele „příliš mnoha bytů“? Abych parafrázovala Zdeňka Hřiba: „Pokud máte víc bytů, nežli máte potomků, tak jste spekulant.“

Když říkám, že moje ruka je podaná, tak je podaná k tomu, abychom se bavili, ne že budu odsouhlasovat všechno, to v žádném případě. Jako Piráti měli různé nápady. To koaliční vládnutí je přece založeno na tom, že ty strany mají různé programy a názory a ne všechno se prosadí. Já tady tomuto třeba vůbec jako nevěřím, já totiž nejsem moc pro zákazy, regulace, státní zásahy. Já si myslím, že to se musí dělat s velkou opatrností a s velkým rozmyslem.

Vy mluvíte i v kontextu spolupráce s Piráty o nějakém sdílení těch hodnot, které jsou pro vás zásadní – Západ versus Východ a podobně. V poslední době dost útočíte na Andreje Babiše, lídra opozice, a tvrdíte, že je připraven ve jménu moci zemi posunout na Východ, že je předem dohodnutý vlastně s SPD, že jim slíbil referendum o vystoupení z NATO a z EU výměnou za podporu, jejíž formu bychom se asi dozvěděli po volbách. To jste zjistil kde, že nějaká takováhle dohoda existuje? Dedukce?

Ano a na základě toho, že SPD a komunisté nebo Stačilo! dlouhodobě prosazují referendum. A pak jsem si přečetl, že jedna z předvolebních priorit hnutí ANO je referendum. Když si dáte jedna a jedna dohromady, tak jsou to zpravidla dvě. A to, že to referendum prosazuje SPD a Stačilo! hlavně proto, aby to mohlo být referendum o členství v NATO a Evropské unii, s tím oni se vlastně nijak netají. Takže já myslím, že to je logické.

Není to strašení voličů? Abych byla zcela transparentní, tak duel mezi vámi a panem Babišem na půdě Blesku neproběhl. Na čí straně byla chyba nebo nevůle jít do duelu? To si myslím, že byla spíše na straně ANO, ale každopádně my už jsme s ním rozhovor dělali a on nám v něm popřel, že by nějaké takovéhle referendum vůbec dovolil vypsat. Jsou i další lidé, kteří kandidují za hnutí ANO, třeba Robert Plaga, kandidát na ministra školství, který řekl, že pro něj je to červená linie, že nic takového se dít nebude a že oni zákon o referendu vlastně navrhovali už před lety.

Sliby hnutí ANO, které nebyly dodrženy a změna názoru Andreje Babiše…

Ale takových máte řadu i vy…

V těch zásadních věcech ne. Změna názoru Andreje Babiše na to, jestli by někomu pomohl třeba v rámci NATO, nebo nepomohl, a zpochybňování třeba investic do obrany a další a další věci. To všecko přece jenom ukazuje, že ať už vědomě nebo nevědomě, tak se posouvá na Východ a vlastně tím vším, co on dělá, jak zpochybňuje třeba obranu České republiky, tak tím slouží vlastně zájmům Ruska, tak to prostě je.

Čili mu to nevěříte?

Ne, nevěřím mu to. A taky, když se podívám na to, s kým se spojil na evropské politické úrovni – Patrioti pro Evropu, Le Pen, FPÖ, Orbán – tak to je vidět, do jakého tábora patří.

A když někdo použije ten argument, že Andrej Babiš byl přece už předsedou vlády a žádné takovéhle uchylování se směrem k Východu neprobíhalo, plnily se tehdy dané závazky NATO tolik, kolik se plnit mohly, ne tak pregnantně jako nyní, ale rozhodně nedošlo na nějaké zpochybňování tak toho azimutu, té zahraniční politiky?

Plnily se závazky tak, že jsme na obranu maximálně dávali 1,4 % místo…

Taky předtím měla ODS samozřejmě svoje premiéry, neplnilo se to…

To je pravda, nedělali jsme to v České republice bohužel 20 let pořádně a teď to musíme dohánět, ale vždyť to byl Karel Havlíček, který se pořád snažil do tendru na Dukovany třeba dostat ruskou firmu, a nakonec ten tendr ani nebyl. Museli jsme ho vypsat my.

Tady Andrej Babiš chodí po debatách a ukazuje vytištěnou fotografii Petra Nečase, jak si podává ruku s Vladimirem Putinem. Tak nejsou tohle takové neargumenty? Opravdu si myslíte, že Česká republika vlivem nějaké zvláštní koalice nebo jednobarevné vlády ANO s podporou nějakých hnutí, která lze považovat za antisystémová, opravdu sklouzne k podpoře Východu?

Prosím vás, mluvíme o situaci před Krymem a po Krymu…

Je to fotka z roku 2013, ano.

2014 Rusko obsadilo Krym. A tam přece se úplně naplno projevilo to, o co Rusku jde, jeho agresivní politika. To, že to všichni v Evropě neviděli, to je taky pravda, ale muselo to být stále jasnější. Vždyť my jsme byli i vystaveni státnímu terorismu ze strany Ruska – případ Vrbětice, tragické. Tak bych mohl pokračovat. Takže tahle argumentace úplně neobstojí. A já opravdu varuju před tím, že Andrej Babiš nás posune někam ke svým politickým vzorům, což je, on se tím nějak netají, Viktor Orbán, Robert Fico, a to já prostě nechci a považuju za správné před tím lidi varovat. Protože to já slyším pořád to uklidňování: „Vždyť on má ty firmy na Západě, on to určitě nikam neposune.“ Ale to tak není, to tak prostě není. Podívejte se, s kým se spojuje, podívejte se, co ti jeho spojenci dělají a říkají, podívejte se, jak to tam vypadá. Nechci se posouvat ke Slovensku a Maďarsku.

Takže hlubší spolupráce s V4, tak jak ji má v programu hnutí ANO, to není ten směr?

To momentálně určitě není ten směr, ale hlavně já si myslím, že pokud se Česká republika orientuje jenom v zahraniční politice primárně na spolupráci V4, takže to je už formát, který nám, on není úplně mrtvý, ale on nám neumožňuje prosazovat efektivně naše zájmy. My musíme vytvářet jiné typy koalic a ty vytváříme. Já jsem rád, když mohou udělat koalici států, které podporují třeba jadernou energetiku a tam samozřejmě musí hrát klíčovou roli Francie, a to se nám podařilo. Pak máme zas třeba spolupráci s Nizozemskem a Dánskem a takto to musíme dělat. A dneska ta V4 nefunguje proto, že ji Fiala rozbíjí, jak poslouchám od Andreje Babiše, ale protože máme my a Polsko úplně jiný názor na klíčové otázky dnešní doby, a to je bezpečnost, a to jsou mezinárodní vztahy. A Maďarsko a Slovensko má jiný názor.

Když k vám někdo přijde třeba na mítinku a věřím, že takoví lidé jsou, a řeknou: „Pro nás bezpečnost a obrana nejsou ty klíčové otázky. Já nechci, aby se tolik procent HDP podle té úmluvy z Haagu, to ještě bude stoupat v následujících letech na 3,5 %, já nechci, aby stoupaly do těch výšin fiskálních, do kterých stoupají. Já chci, aby ty investice probíhaly do něčeho jiného – školství, zdravotnictví, důchodový systém.“ Ve finále, každý si umí vybrat to své. Tak rozumíte těm lidem?

No rozumím, ale nesouhlasím s nimi a vysvětluji jim to. Abych byl úplně spravedlivý, ono se to zas tak často nestává, ale stává se to. Já jim říkám, že abychom mohli zlepšovat vzdělávání, abychom mohli udržet sociální systém, abychom se vůbec o těchto věcech mohli bavit, tak musíme žít ve svobodném samostatném státě a musíme žít v bezpečí. To bezpečí je jakoby nad tím a o to bezpečí se lidi nestarají, když mají pocit, že to tak jako samozřejmě funguje. To se tady bohužel nejen v České republice, v Evropě dělo v těch uplynulých desetiletích. Ale ona to bezpečnost není samozřejmost, ono to samo nefunguje. V bezpečí jste jenom tehdy, když jste tak silní, že se nikomu nevyplatí vás napadnout.

A ruku na srdce, ty investice do obrany, které probíhaly hodně výrazně v posledním, dejme tomu, roce a půl, dvou letech, přispívají bezpečnosti České republiky? Já teď můžu asi tlumočit celou řadu příslušníků těch antisystémovějších hnutí, kteří vystupují v debatách a říkají, ty investice jsou překotné, do výdajů na obranu se započítávají různé věci, které s ní souvisí, jen velmi okrajově – NÚKIB, některé výdaje ministerstva vnitra, některé výdaje ministerstva dopravy. A je to vlastně jenom taková hra s čísly, abychom těm spojencům mohli ukazovat, že tady něco děláme, ale ve finále je to taková kouřová clona a té bezpečnosti to příliš nepřidává. Tohle není můj argument, tlumočím, chci, abyste reagoval.

Nepodezřívám, že byste měla tyto argumenty. Jednu větu řeknu na začátek. Včera v Polsku dopadl ruský dron zhruba 200 km od naší hranice. Já myslím, že fakt nikdo, nikdo nemůže říkat lidem, že se nás to netýká, že se o to nemáme starat, to je úplně absurdní. A tomuto rozumí opravdu každý.

A není to náhoda tedy podle vás?

Není to náhoda a úplně vážně, i kdyby to byla náhoda ve smyslu, že to bylo vystřeleno nebo posláno na Ukrajinu a dopadlo to v Polsku. Vždyť to je vlastně totéž, to ukazuje to obrovské nebezpečí toho, co se děje na Ukrajině, ukazuje to nutnost, abychom pomáhali Ukrajině a čelili Rusku a ukazuje to taky nutnost, abychom se starali o vlastní obranu. A teď k tomu argumentu. My ty peníze dáváme na modernizaci naší armády, děláme to velmi úzkostlivě tak, že posloucháme experty a armádu a podle jejich požadavků a názorů pořizujeme to moderní vybavení a není to asi ani možné tajit. Ale prostě je pravda, že ta modernizace armády měla probíhat daleko dřív, ne až za naší vlády, ona se prostě zanedbala v těch posledních letech, a to teď musíme rychle napravovat. A ještě takto. Žádná koruna, která jde na obranu, se nedá někde použít na něco jiného a vykázat to na obranné výdaje, a to proto, že Severoatlantická aliance má na to opravdu nesmírně přísnou a propracovanou metodiku. My nevykážeme nic navíc, to jsou prostě nesmysly.

Kde je ten moment, kdy třeba i vy jako Petr Fiala, člověk s jasným zaměřením, pro koho jsou tedy prioritou bezpečnost a obrana, řeknete ty požadavky NATO, které se budou šponovat v následujících letech, už jsou moc, už je to na úkor nějakého sociálního smíru, už je to na úkor péče o obyvatele téhle země? Protože se vlastně zadlužujeme poměrně rychle.

Já naopak říkám, že konečně jsme se vzpamatovali jako Evropa, konečně jsme se vzpamatovali. A toto je vážné, co teď řeknu. My žijeme ve světě, který je stále nebezpečnější, a to, co platilo před 10 lety, prostě neplatí. Včetně toho, že Amerika dává svoje peníze a svoje síly a svoje lidi na obranu Evropy. Prostě to, že musíme mít silnou euroatlantickou vazbu, spolupráce se Spojenými státy, to je bez debaty, ale prostě my se musíme postavit na vlastní nohy, posílit evropský pilíř Severoatlantické aliance, dávat víc peněz do obrany, dávat víc peněz do obranného průmyslu, jinak neobstojíme, nepřežijeme. A teď se podívejte, co se děje za nová spojenectví – Čína, Severní Korea, Rusko.

To nejsou nová spojenectví přeci.

Jsou v této podobě. A kdo sleduje zahraniční politiku, mezinárodní vztahy, řada historiků a politologů mluví o druhé studené válce. A já si myslím, že mají pravdu. A za této situace je potřeba prostě jednat a nebýt slabí, jak jsme byli v těch, v těch uplynulých letech. Já jsem rád, že se Evropa posunuje, je to i díky mému působení v Evropské unii, ale zdaleka nejenom, ale já patřím k těm, kteří se snažili posunout Evropu k nějaké racionalitě. Ať si nezakazujeme jadernou energetiku, pánbůh zaplať se to povedlo, ať neblázníme se zákazy všeho, když ostatní na to kašlou, ať se staráme taky o obranu. A to se taky povedlo, takže jdeme správným směrem. A teď k těm penězům. Když ty peníze do obrany dáte dobrým způsobem, tak z toho roste ekonomika, posilujete výzkum. A oni se v mnoha směrech pak zpátky vracejí lidem. Vždyť mi ty peníze dáváme hodně na podporu vlastně českého obranného průmyslu, který už zase patří k těm úspěšným, tak my jsme byli.

Mluvíte třeba teď o ekonomických výsledcích Czechoslovak Group?

Ne, mluvím o růstu obranného průmyslu jako takového, i samozřejmě o jednotlivých firmách. A taky mluvím o tom, že my jsme za první republiky byli vlastně zbrojní velmoc světová a průmyslová taky a teď jsme znovu jako velmi úspěšní, pokud jde o náš obranný průmysl, ale z toho mají výhody čeští lidé. Ty peníze často končí tady, vytvářejí se z nich pracovní místa, to jsou přece věci, které jakoby jdou ruku v ruce. Peníze, které dáte do obrany, nejsou vyhozené peníze, my z nich zase něco máme. Já teď nebudu zkoumat, jestli studie, která říká, z každé koruny jsou dvě nebo tři, jestli je ta pravdivější nebo ta druhá pravdivá. To není důležité. Důležité je, že ty peníze zase přinášejí rozvoj té země a mají z toho i něco lidé kromě toho, že samozřejmě žijí v bezpečí a bez toho to nejde. Tak třeba, jak jsem zmínil ten dron, tak některé ty drony byly sestřeleny F-35 letadlem, které jsme se my stejně jako spousta dalších států Severoatlantické aliance rozhodli pořídit pro ochranu našeho vzdušného prostoru, a to je konkrétní příklad toho.

Kterých se hnutí ANO chce zbavit.

No, a to je pro mě jako úplně nepochopitelné. F-35 vznikly na základě velmi dlouhého pečlivého výběru armádních odborníků. Ty argumenty, že to je jediný stroj páté generace, který je na trhu a který teď slouží.

A od kterého se některé státy v současné době už odklánějí.

Naprostá většina států, naopak většina států, která se rozhoduje pro nové stíhačky, tak preferuje F-35. A je to dobře, protože my musíme koupit něco, co fakt slouží. To není 10 let, to je třeba 30 a víc ještě. Ta F-35, to není jenom stíhačka, je to celý systém obrany a takové věci potřebujeme. Bojová vozidla pěchoty, tam jsme se posunuli velmi výrazně, tanky Leopard z Německa, mimochodem za stejnou cenu, za jaké německé tanky kupuje německá armáda.

Petr Fiala – válečný premiér…

Ne, nejsem, jsem odpovědný premiér a premiér, který vidí dopředu a ví, co se ve světě děje, protože když nevíte, co se ve světě děje, tak nemůžete dobře vést zemi. A i já dnes říkám lidem, že bezpečnost je klíčová a o obranu se musíme starat, nikdo to za nás neudělá.

Pojďme dále do vašeho programu. Tuhle položku najdeme napříč spektrem, vlastně chtějí ji takřka všechna hnutí a strany. Je snaha usilovat o zjemnění či zrušení zákazu prodeje aut se spalovacími motory po roce 2035. Totéž platí pro ten mechanismus emisních povolenek pro domácnosti. Andrej Babiš tvrdí, že jemu se tyhle věci vlastně podaří vyjednat, respektive přejednat konsolidací skupiny V4, která v tomhle ohledu má podobné zájmy a v podstatě nějakou obstrukcí na bruselské úrovni. Tak jaký je váš plán?

Andreji Babišovi se bohužel jedna věc podařila, to je odsouhlasit Green Deal. A tam měl možnost sám říct ne…

Vy jste také leccos odsouhlasili. Mám to vyjmenovávat?

Můžete a můžeme se o každé té položce bavit. My jsme hodně těch věcí prosadili a to vychází z Green Dealu a z klimatického zákona, který schválila Babišova vláda.

ETS2…

K tomu se rád dostanu. Kdyby to neudělali, tak tohle všechno není, ale jednomyslné hlasování bylo jenom o tom, na tom začátku a tam Andrej Babiš prostě selhal. Ještě nám všichni říkali, když jsme to kritizovali, mlčte, vy tomu nerozumíte. A teď máme ty důsledky.

Pane premiére, vždyť vy jste měli ministra Síkelu, který přijel přece z Evropské unie, respektive buď z Bruselu, nebo ze Štrasburku, nejsem si úplně jistá, a říkal, že ten systém ETS2 nebude mít žádný dopad na domácnosti. Není tady ta zodpovědnost vyrovnaná?

Já mám před sebou i stanovisko Babišovy vlády, rámcovou pozici, kde vlastně ETS2 je považováno za nástroj, který je možné akceptovat. A já na to říkám, já nechci ETS2, a kdyby bylo na mně, tak ETS2 nezavedeme. Nemáme na to většinu v Evropě.

Takže co teď?

Co teď, to vím. Tady bohužel na rozdíl od toho Green Dealu není jednomyslné hlasování, že není to tak, že já řeknu ne, a ostatní sklapnou. Prostě tady je hlasování většinové a my tu většinu nemáme, takže my jsme udělali to, že jsme se pokusili nebo jsme vytvořili většinu, která má zastropovat cenu té emisní povolenky, a na to už většinu máme, a to prosadíme. A to znamená, že ta cena nemůže vyrůst nad 45 EUR, a to znamená, že ty katastrofické scénáře, jako že benzín bude stát o osm korun víc a tak, se nenaplní. Toto musíme dovést do konce, ale my, když jsme přišli do vlády a vlastně se začaly řešit ty emisní povolenky na evropské úrovni, tak jsme tam prosadili za prvé 30 %, protože jsme nemohli tomu zabránit, náš hlas nestačil na to, abychom tomu zabránili. Prosadili jsme 30 % emisních povolenek zdarma pro naše…

A stačil hlas lidí Andreje Babiše v roce 2019, aby nebyl schválen Green Deal?

Ano, to je jednomyslně. Prostě já vím, že to není úplně jednoduché. Evropská politika je hrozně komplikovaná strukturálně, procesuálně. Jsou rozhodnutí, kde je potřeba jednomyslnost. Když jeden řekne ne, tak se to neprosadí.

Já tomu rozumím, už si rozumíme.

To jsou třeba dneska některé typy sankcí vůči Rusku. Potřebuji všechny strany. My jsme tehdy prosadili 30 % zadarmo pro naše teplárny, což je strašně důležité, protože u nás je centrální teplo hodně využívané. Prosadili jsme to, že z výnosů těch emisních povolenek bude proudit víc do České republiky, než my tady vybereme a budou se skládat bohatší státy na to, abychom mohli financovat třeba zateplování domů, nové kotle, aby prostě lidi si mohli pořídit s pomocí státu takové zařízení, aby měli tu energii levnější. A prosadili jsme i takový měkký strop, to znamená, že když by ta cena rostla nahoru, protože tehdy nebyla většina pro ten tvrdý, tak by se vydalo víc těch povolenek a ta cena by zase klesla. My teď chceme tvrdý strop, to znamená, nemůže to jít nad. No, a já se budu snažit pořád, aby se to neschválilo, aby se to oddálilo a neschválilo. Tohle je takový plán B, ale plán A je, aby to nebylo. Já považuju za špatné, ale musím říct tuhle věc. Když jsem přijel poprvé na Evropskou radu jako premiér a řekl jsem, že se mně nelíbí emisní povolenky, tak se ke mně přidal jeden jediný člověk – maďarský, promiňte, polský, ne, omlouvám se, polský premiér, nikdo jiný. Všichni ostatní řekli, že to výborně funguje. Takže to, o čem já teď mluvím, že máme většinu na zastropování ETS2, to je obrovský posun, velký výsledek naší diplomatické práce a i respektu, který teď máme v EU.

Jste spojený s pozicí České republiky v EU? Protože vy tady vlastně říkáte, že se leckteré věci tedy bude asi dařit nějak zjemňovat nebo měnit. Možná ale ve finále to vypadá, jako že jsme často postaveni před hotovou věc a někdy se i o Poslanecké sněmovně a obecně o Parlamentu mluví jako o aparátu, který zkrátka jenom schvaluje to, co přichází vlastně z té západnější lokace.

Jedna věc je, jak Evropská unie funguje a kolik rozhodnutí se dělá na evropské úrovni, a druhá věc je, jak je můžeme ovlivnit.

Tak já se zeptám jinak. Dřív jste platil za euroskeptika, tak teď jste co?

Nemám rád nálepky, ale vysvětlím to. Já tvrdím, že dnes máme a je to na výsledcích vidět, máme dnes v Evropské unii respekt, jaký jsme nikdy neměli. A proto taky jsme schopni věci prosadit, proto máme jádro jako akceptovaný čistý zdroj energie a je v taxonomii, proto jsme změnili Euro 7. Kdybychom nezměnili normu Euro 7, tak za chvíli by se nemohla vyrábět třeba taková auta, jako je Škoda Fabie. Proto jsme změnili to, že třeba firmy nemohou, že automobilky nebudou platit pokuty v letošním roce za to, že neprodávají dost elektroaut, což by se týkalo třeba nás hodně, protože automotive tvoří 10 %, skoro 10 % našeho HDP. Tak bych mohl pokračovat. My jsme prosadili to, že, nebo my jsme patřili k těm, kteří prosadili to, že Evropská investiční banka začala financovat obranný průmysl. A tím se otevřely dveře i pro další komerční banky. Já patřím ke skupině premiérů, kteří tlačí na razantnější boj s nelegální migrací.

A teď ta nálepka. Dáte si ji nějakou?

Nedám si nálepku. Zkusím to říct jednoduše. Já jsem člověk, který se vlastně od začátku devadesátých let zabýval evropskými společenstvími, respektive Evropskou unií, a napsal jsem o tom řadu publikací, z kterých se dodnes učí. Mám z toho velkou radost. Ale já jsem byl hodně kritický k Evropské unii v řadě věcí, ale euroskeptik? Nevím. No, já jsem přesvědčen, že Evropská unie je něco, co je naprosto nutné, a evropské státy mají spolupracovat. Ale kritizoval jsem některé věci, zas musím říct, měl jsem pravdu, když jsem kritizoval způsob integračního procesu, a ono to nakonec vedlo k odchodu Velké Británie. Tak to je přece důkaz, že to nebylo dobře děláno, ale tak bych mohl pokračovat. Varoval jsem před tím, abychom si nestavěli tak ambiciózní klimatické cíle a harmonogram jejich dosažení. To povede vlastně k nespokojenosti lidí. Říkal jsem, bojujme s nelegální migrací, jinak budeme mít problémy ve společnostech.

Takže jste kritik EU?

To jsem celou dobu. A co se stalo? Já nevím, jestli je to mým kouzlem, ale za ty tři roky, si dělám legraci, za ty tři roky, co tam jsem, se uvažování v Evropě výrazně změnilo a najednou moji kolegové jsou připraveni se bavit o tom, že klíčová je konkurenceschopnost Evropy. Musíme se starat o prosperitu, musíme se starat o obranu, musíme deregulovat, a to jsou věci, které jsem já chtěl, takže pro mě teď je to mnohem komfortnější, radostnější. A jde to pomalu, je to těžké, jsou tam, je tam spousta nesmyslů, ale mám pocit, že se konečně, jak se to říká, chytila za nos Evropa. Prostě konečně děláme rozumné kroky nebo rozumnější kroky. To není jenom to, že se reguluje a že to je nepříjemné, ale ty kroky, které se dělaly, vedly k tomu, že my ztrácíme jako kontinent konkurenceschopnost, tady odcházejí firmy, ztrácíme průmysl, protože prostě máme drahé ceny energií.

Mluvíte o firmách? Pojďme k vašemu programu, vy tam máte slibovaný paušální režim a omezení administrativní zátěže pro malé firmy. Tajemně píšete, že půjde o firmy do určitého obratu. Váš ministr dopravy Martin Kupka mluví o podnicích do 10 zaměstnanců do 50 000 000 Kč obratu. Jaký to bude mít dopad? Kolika firem se to bude týkat? Máte to spočítané? A hlavně nechá to tam opozice, pokud se ujme vlády?

My jsme, vychází to z jedné věci, my jsme udělali paušál pro živnostníky a ten funguje, tam je nějakých 130 000, jako abych neřekl špatné číslo, tak to využívá, prostě se to využívá a funguje to. Jak už se stalo, je to pár týdnů, přišli na nějaké debatě lidé a říkali mně, no, ale vy jste to udělali pro živnostníky, ale my to chceme prostě pro malou firmu, protože prostě proč bysme to neměli mít taky, a vidíme, že to funguje dobře. Já si myslím, že to je přesně odpověď na toto volání. Prostě zavedli jsme nějaký nástroj, ten funguje, zjednodušuje lidem život. Tak to pojďme udělat i pro ty, kteří teda nejsou živnostníci, mají eseróčko nebo nějakou malou firmu, ale prostě mohou mít podobnou výhodu.

A jaký to bude mít dopad do rozpočtu? Bude to mít nějaké výhody, předpokládám, těch firem bude vznikat více, budou prostě fungovat efektivněji, zároveň tam ale ten potenciál pro tu šedou ekonomiku nějaký vznikne.

Nevznikne potenciál pro šedou ekonomiku a já jsem přesvědčen, že tohle je dobrá cesta. Jsou definice malé firmy a střední firmy i evropské a jiné. Ale fakt toto se musí spočítat a připravuje se a bude se chystat ta legislativa.

To je vlastně ta moje otázka, protože já ve vašem programu vidím celou řadu takto neurčitě napsaných věcí. Opět paralela k hnutí ANO. Neměli byste je mít trochu lépe promyšlené?

To není neurčité. Tak my jsme minule měli velmi obsáhlý program…

„Půjde o firmy do určitého obratu.“ Tak to je tedy s respektem hodně neurčité.

Tak ten obrat se stanoví a bude nějak fungovat. Určitě dobře. Já jsem na toto už byl zkoušen, ale já s tím nemám žádný problém říct, ano, chceme to pro malé firmy a teď to musíme dobře nastavit. Tady vystřelím nějaké číslo, tohle se musí právně, ekonomicky a jinak prostě napsat. Ještě vám řeknu něco k tomu programu. Minule jsme byli kritizováni, že máme hrozně podrobný program, a přece nikdo dneska nečte program. Teď máme program, který si každý může přečíst a ví, co chceme. A to mi připadá dobré.

Ten důvod, proč jsem možná přísná v téhle otázce, je i ten, že vy jste vlastně před minulými volbami tvrdili, že jste připraveni jít do těch funkcí, že jste připraveni na tu vládu. A pak různým odborníkům, politologům připadalo, že jste byli vlastně až zaskočeni tím, že jste dostali klíče od Strakovy akademie a že celá řada věcí, která se dnes od těch lídrů očekává, že tedy přijdou a už budou mít jako štos těch zákonů, které chtějí prosadit, že tohle u vás jako neplatilo. Tak by mě zajímalo, jestli to bude jiné.

My jsme vůbec nebyli zaskočeni. My jsme hned přišli s úpravou úplně šíleného rozpočtu Aleny Schillerové. Přesně jsme věděli, co chceme udělat, a dokázali jsme vyřešit…

Takže jste připraveni?

Jsme. A dokázali jsme vyřešit novou vlnu pandemie, která tehdy byla, a udělali jsme to po svém. A tím, že jsme věřili lidem a neudělali jsme zákazy a fungovalo to. No, ale pak si vzpomeňme, my jsme nastoupili v polovině prosince. A co se stalo v únoru 2022?

Ano, Rusko zaútočilo na Ukrajinu.

A jestli mi někdo říká, že jsme se na to měli připravit… Nikdo to nevěděl, dokonce, to musím říct, ani já, který tu politiku opravdu odborně studuju a který jsem v roce 2014 napsal články, které říkaly, že slabá reakce Západu na Krym povede k tomu, že Rusko udělá další agresivní krok. Tak ani já jsem si nedovedl představit, že ten agresivní krok by byl takhle brutální a takhle rozsáhlý.

A nemáme my vládu od toho, aby nás těmito momenty provedla sebevědoměji?

Na to jsem hrdý, my jsme ty krize zvládli, my jsme zvládli energetickou krizi, inflační krizi, kterou nám tu nechal Andrej Babiš, my jsme zvládli největší migrační vlnu po druhé světové válce a všechno dobře. Česká republika má rostoucí ekonomiku, Česká republika je jedna z nejbezpečnějších zemí na světě. Udrželi jsme prakticky nejnižší nezaměstnanost a máme čísla, která nám závidí řada evropských zemí, to je prostě pravda. Zadlužení, patříme k nejlepší třetině v Evropě v inflaci. Zakládá se nejvíc nových firem v historii, takže lidi mají důvěru. I ti, co riskují při podnikání, mají důvěru v to prostředí, které jsme tu vytvořili, prostě ta země funguje. Jasně, všechno se nepovedlo. Já bych chtěl udělat rychlejší změny ve vzdělávání.

Pojďme se bavit o školství. Vy jste v programu v roce 2021 v oblasti vzdělávání jasně psali, že chcete, aby kantoři dostávali 130 % průměrné mzdy. To se uzákonilo, nedošlo k tomu…

Došlo.

Kantoři mají teďka 130 % průměrné mzdy?

Ano, držíme to, musíme držet zákon…

Vždyť i sám ministr školství Mikuláš Bek řekl, že to byl nesmyslný slib, který se nepodařilo dodržet.

Ne, to je jiná věc. Jestli to bylo takto nastavit rozumné, o tom je velká odborná debata. On se netýká úplně školství. A ten cíl, když se někdo chce stát učitelem, aby měl jistotu, že bude patřit ke střední třídě, to je správné. K tomu sloužil tady ten nástroj.

Pane premiére, vždyť tady byla celá řada debat ohledně školství a všichni se vlastně napříč shodli, že se tento cíl neplní.

A já si myslím, že učitelé mají mít 130 % průměrné mzdy, ale přemýšlím nad tím, jestli jsme ten nástroj ustavili dobře, protože on vlastně, já nevím, jak ho udělat jinak.

Oni tolik ale nedostávají údajně.

Hned vám to objasním. Vy vlastně, abyste mohla na rok 2026 stanovit, jaké peníze máte dát na ty mzdy, tak musíte mít nějaké číslo průměrné mzdy za nějaký rok a vy ho máte za rok 2024, takže to skutečně se dodržuje. A tak to bylo v tom zákoně myšleno, že kantoři dostávají 130 % průměrné mzdy, která víme, jaká je. Jenomže lidé očekávají, že to bude 130 % průměrné mzdy aktuální. Ale tak to nikdo není schopen nastavovat.

Pane premiére, my neumíme plánovat v rozpočtu některé takovéhle věci?

Umíme, ale musíte mít ta čísla. Já vám to vysvětluju, myslím, je to složité, ale snažím se říct jednoduše. To číslo máte a k tomuto nastavujete. Jenže z toho vznikají očekávání, která jsou nesprávná. Já bych taky rád, aby učitelé měli ještě víc, než mají, ale musíme na to mít a ten rozpočet, i když jsme my na školství přidali více než 50 miliard korun za naší vlády, a to není málo, více než 50 miliard korun, tak to pořád by chtělo víc a víc. Já si myslím, že musíme školství, ne že bysme tam měli dávat méně peněz, ale musíme ho zefektivnit. Ten problém není v penězích jenom. My jsme už jednu věc udělali – to, že platy nepedagogů jsme převedli na obce a kraje, to povede i k tomu, že učitelé budou mít…

Z čehož také nejsou všichni nadšení.

To je možné, protože ty reformy jsou jako každá reforma velká změna. Má vždycky nějaké odpůrce, ale vrátím se k učitelům. Oni z toho budou mít i učitelé vyšší mzdy ve finále, protože někde se to bohužel dělalo tak, že z platů pedagogů, z toho, co by šlo na odměny, se dopláceli stálí nepedagogové ze státního rozpočtu. Takže si myslím, že to bude dobře fungovat a bude to efektivnější.

Babiš v Blesku útočil na Fialu: „Halucinace a nemoc z lhaní.“ Po útoku měl strach z krvácení do mozku

Vy jste byl ministr školství, celoživotní pedagog. Já vlastně pořád nechápu, proč nemám z vás pocit, a možná je to neoprávněný pocit, že to není ta úplná priorita. Já nevidím reformu sítě škol, kde se polemizuje o tom, kolik je víceletých gymnázií, jak plní svoje role, jaké vykazují výsledky. Nevidím ani zmínku o tom v tom vašem programu, že na těch středoškolských a brzy i na nižších úrovních nejsou správně nastaveny kapacity. O tom, jak se stavíte k problematice ufinancovatelnosti vysokých škol. Máte pocit, že tam byla odvedena dobrá práce? Ministři školství byli tři, což destabilizuje samozřejmě průběh veškerých reforem, ale byla to dobře odvedená práce? Dal jste tomu tu dostatečnou péči na to, že vy jste člověk, který z tohoto oboru do politiky přišel?

Pro mě je školství jedna z úplně nejhlavnějších priorit. Ne proto, že jsem ze školství, to taky, ale protože na tom závisí dobrá budoucnost naší země. A já bych chtěl, aby to šlo rychleji, aby to bylo efektivnější. Nevymlouvám se na to, že systém je extrémně decentralizovaný, prostě je tam. Do toho zasahují kraje, obce, spousta prostě různých aktérů, není to vůbec jednoduché něco prosadit a měli jsme tři ministry školství. Ale abysme zas nebyli tak skeptičtí. To, co se bude učit na základních školách, jsme změnili. Rámcové vzdělávací programy jsou schválené v letošním školním roce pilotně, příští rok se mění to, co se učí na základních školách. Začali jsme reformu středního školství, to tam máte dobře poznamenáno. Začali jsme redukovat počet oborů. Prostě abychom měli 280 oborů, když stačí stovka, je to nesmysl, a to jsme začali redukovat. Tam musíme jít dál, ale udělali jsme jinou věc, která je důležitá. Posilujeme všeobecnou větev středoškolského vzdělávání, gymnázia a lycea. A lyceum byl skoro mrtvý projekt. A teď je o to znovu zájem, velký zájem. A musíme jít dál. Prostě ty střední školy musí odpovídat tomu, jak se lidi dnes chovají, co chtějí a co potřebují pro svou profesi. A dnes většina lidí ze střední školy nejde do praxe, jde na vysokou školu, tomu to celé musí odpovídat.

Vyjdete-li z těch nadcházejících voleb vítězně, tak představíte nějakou opravdu detailní koncepci a tomu školství se pověnujete?

Ona ta koncepce je představovaná. Na to potřebujeme větší sílu politickou a doufám, že voliči mě silně podpoří a koalici Spolu a prosadíme to razantněji. Musíme dokončit tu reformu toho, co se děti učí ve škole, od základních škol jít ke středním, upravit strukturu středního školství. Vysoké školy, no vždyť největší meziroční navýšení za posledních deset let bylo v minulém rozpočtu přes čtyři miliardy navíc pro vysoké školy. Tam se odráží i to, že vidíme, že je potřeba podporovat výzkum, excelenci a že je taky potřeba podporovat vysokoškolské vzdělání. A pak je tu teda jeden problém, na který jste narazila a který mě hodně trápí, ale na který musíme jít nějak jako chytře a rozumně. My máme největší počet obcí na počet obyvatel v Evropě zdaleka. Protože obce jsou zřizovatelé, tak taky máme největší počet malých škol, které jsou úplně samostatné, a ta čísla jsou jako varující. 25 % škol má do 50 žáků, 50 % škol má do 100 žáků.

Ano, takže zefektivnění školství…

Ano, a toto je hodně důležité. A já teď neříkám, abych někoho nevystrašil, že když jeho děti chodí do základní školy v jeho obci, že tam ta škola nebude. Takto to nemůže fungovat, ale je možné propojit management, je možné propojit obslužné služby, do jisté míry sdílet i třeba nějaké pedagogy. Tohle všechno se musí udělat, aby ten systém byl efektivnější.

Čili toto je ten váš úkol?

Jednoznačně.

Pane premiére, co když to nedopadne? Skončíte jako opoziční poslanec? Možná dostanete nějakou funkci ve Sněmovně, možná ne. Andrej Babiš ty čtyři roky toho řadového poslance odpracoval mezi lidmi, počkal si ve Sněmovně. Vy byste možná polemizoval s tím, jak moc tam byl, každopádně si to odpracoval. Měl byste tu jeho trpělivost, tu jeho zabejčenost?

Lepší je mluvit sám o sobě než o někom jiném, protože člověk se zná. A vidíte, to je moje chyba, protože o sobě moc často nemluvím. Ale přišel jsem do stranické politiky, do ODS ve chvíli, kdy byla úplně na dně a kdy málokdo věřil, že se zvedne. Já ano, osm let jsem pracoval tvrdě v opozici, pořád jsem poslouchal komentáře, jak se to nikdy nepovede a jak ten Babiš dělá dobře ten marketing a tak. Pak jsme vyhráli minulé volby, takže toto je moje odpověď. Ale k tomu, co bude po volbách. Já takto fakt nepřemýšlím, já se teď snažím, abych vyhrál volby, snažím se přesvědčit co nejvíce lidí, že tuto zemi nemáme posunout na Východ a máme pokračovat v politice, která je úspěšná. A snažím se přesvědčit co nejvíce lidí, aby nás podpořili. Toto je to, nad čím přemýšlím. A co bude po volbách, to se uvidí.

Co je ten realistický cíl? Andrej Babiš operuje s nějakým volebním potenciálem, který jde až k 50 %. Vy jste asi před rokem někde humorně řekl, že byste chtěl mít 30 %, ty průzkumy koalici Spolu spíše dávají na těch nějakých 20 % přízně voličů. Co si myslíte, že je ten realistický cíl, ke kterému můžete směřovat, aniž byste se pak musel třeba potupně před delegáty zpovídat a říkat, tak já tedy dávám k dispozici funkci, protože tohle opravdu nebylo ono?

Tak co bych chtěl? To je 50 %, to samozřejmě je jasný.

A co si myslíte, že dostanete?

Já bych chtěl vyhrát volby, ale mně nejde úplně o procenta. Ten můj hlavní cíl je, abychom mohli sestavit vládu. A tam je spousta různých faktorů, které to ovlivňují. Můžu vyhrát volby a může se dostat strašná spousta malých stran. Bude to komplikované. Ne-li nemožné, takže ono záleží všechno i na těch výsledcích. Já chci prostě, aby Spolu bylo nejúspěšnější, abychom ty volby vyhráli a byli to my, kdo rozdává karty.

Ideálně bez Starostů?

Tak to bych musel mít těch 50 %. Ne, já zas nejsem blázen. Říkám naprosto transparentně celou dobu, že bych si přál vládu na současném půdorysu.

A teď jiná otázka. Kdyby se to náhodou nepovedlo, třeba i nějaké sci-fi scénáře, že by vás lidé třeba vykroužkovali, do voleb dlouhá doba, stát se může leccos. Nebylo by to i trochu úlevné?

Ne, nebylo.

Protože ta léta přinesla s sebou určitě hodně stresu. Vy o tom mluvíte možná méně než jiní politici, ale nespadlo by to z vás, možná, kdybyste nemusel dělat toho premiéra v dobách, které vy sám pojmenováváte jako nelehké.

No asi bych byl míň šedivý.

To není proces, který lze úplně zvrátit, pane premiére, omlouvám se.

Tak pak jste mě uklidnila a pak by se nestalo nic. Jak řekl jeden můj kolega, premiér z jiné země, jako pokud chce mít někdo příjemný život, tak nemůže dělat předsedu vlády. Toto je práce, jak se říká, 24/7 s obrovskou odpovědností a podle mě, nebo já to dělám a usiluju o to, abych v tom mohl pokračovat, protože si myslím, že jde o hrozně moc, že chci, aby tato země byla úspěšná, a nejenom jako teď chci, aby třeba moje děti, vnuci další generace měli stejnou šanci, jako měla moje generace, naplňovat svoje sny, uplatňovat svoje talenty, žít ve svobodné společnosti, těšit se z kvalitní demokracie. O to mně jde. Já vidím, že to je ohroženo, je to ohroženo prostě nejenom v České republice, i jinde. A já chci bojovat za to, abychom ta nebezpečí dokázali odrazit a ty výzvy dokázali zvládnout.

Jak se ty čtyři roky na vás podepsaly? Třeba na vašem zdraví, fyzickém, psychickém, nějaké rodinné pohodě?

Já se cítím dobře. Že ta práce jako má nějaké nároky a je namáhavá, to tak prostě je. Stres jsem se naučil zvládat. Pro rodinu to lehké není. Ono to nebylo lehké ani předtím. Když jsem pracoval jako vědec a učitel na vysoké škole, tak jsem taky hodně cestoval a věnoval se hodně práci. Rodina je na to zvyklá, ale lehké to není. Zvlášť to, jak se ta politika nebo jak se politické prostředí zhoršilo, politická kultura i vlastně agresivita ve společnosti, tak někdy to pro moji rodinu jako opravdu jednoduché není. To mě mrzí.

Mluvíme třeba i o situacích, že jdou po ulici a někdo má tendence jim chtít něco povědět?

Spíš takové různé útoky od sociálních sítí přes i třeba politické soupeře. Ale toto prostě do politiky nepatří. To já nepoužívám. Takže lehké to není. Rodina mě podporuje, za to jsem vděčný. Vlastně ani když se snažíte o co nejlepší výchovu, tak se vám to nemusí povést. Já mám prostě to štěstí, že moje tři dospělé děti podporují to, co dělám, a dívají se na politiku stejně. To je prostě radost.

Z osobnějšího soudku. A uvidíme, jak moc vám to bude příjemné. Vy znáte to premiérské prokletí? Celá řada, vlastně valná většina premiérů, kteří stáli v čele České republiky, se většinou už rovnou ve funkci rozešli, rozpadlo se jim manželství. Vy, vypadá, to, ještě máme měsíc do voleb, asi budete světlou výjimkou? Co je to tajemství? Že nebydlíte ve stejném městě?

Já jsem se svou ženou 35 let, vlastně od listopadu 1989 a manželé jsme 33 let. Já jsem za to vděčný, moje žena mě podporuje. Navíc Jana má svoji profesi, je v ní úspěšná. Myslím si, že i to je důležité a jsme vlastně v neustálém kontaktu, i když nejsme třeba fyzicky na jednom místě, protože já jsem pořád někde jinde. Člověk se nemá rouhat a nemá říkat, že se něco nestane. Tak děláme všechno pro to, aby naše manželství trvalo dál.

To zní až výhružně, ten váš realismus…

Já o tom nepochybuju. Člověk má být opravdu pokorný a o těchto věcech já nerad mluvím. Já jsem vděčný za to, jaké to je. Pro mě je rodina nesmírně důležitá, moje žena je pro mě velkou oporou po všech stránkách. My se máme rádi, tak není důvod pro to, aby to, aby to dopadlo špatně. Ale já jsem fakt opatrný. Já jsem tuhle byl, a to si dělám trošku legraci a berte to s nadsázkou, byl jsem na nějaké debatě a říkám, že já budu od poloviny devadesátých první středopravicový premiér, jehož vláda dokončí funkční období. No a za dva dny přišly bitcoiny. Takže člověk musí být fakt opatrný.

Jako že to bylo varování shůry?

To ne, já nejsem ani jako pověrčivý. Musíte se snažit, to je lepší, než o tom pořád někde mluvit.

Vy jste si myslel, že kvůli těm bitcoinům se něco zásadního odehraje?

To ne, ale nebylo to jednoduché a myslím, že jsme se s tím vyrovnali a vidím to i z reakcí lidí. V uvozovkách se ctí, že jsme reagovali rychle, včas, přijali politickou odpovědnost, položili na stůl všechny karty. Toto jako lidi oceňují. Ale že nás to zastavilo minimálně v růstu a že to prostě příjemné není a odešel člen vlády Pavel Blažek z politiky, tak to všechno se prostě odehrálo.

Když vás všichni upozorňovali, že Pavel Blažek je někdo, kdo hodně riskuje, kdo si nebere servítky, kdo by mohl té vládě přispět jak pozitivně, tak i hodně negativně, litujete toho, že jste nenaložil s jeho osudem nějak trochu dřív, trošku lépe?

Teď mě vyčtou všichni političtí marketéři, že jsem sem přivedl téma, kterému jsem se mohl vyhnout.

Je to tak.

To je zas, že já se opravdu snažím jednat spravedlivě, ne podle novinových titulků. Pavel udělal jednu chybu, dal jsem mu žlutou kartu a teď udělal chybu, která je politicko-etická, odešel v řádu hodin. Já myslím, že takhle to má být.

Pojďme do závěrečné fáze, do finále rozhovoru. Pane premiére, na závěr vám položím pět rychlých otázek, které pokládáme jak vám, tak Andreji Babišovi. Když už nemáme duel, tak ať si to diváci mohou porovnat. Poprosím buď velice stručnou odpověď, anebo úplně ideálně ano/ne. Regulační poplatek u lékaře?

Ne. Dovolte mi k tomu dvě věty. První: vzpomeňte si na pokus ODS z roku 2008, a jak to celé dopadlo. Ale téma zefektivnění zdravotnictví je na stole, ale správná cesta je mnohem výraznější digitalizace zdravotnictví, to přinese efektivitu.

Pravidelná každoroční valorizace rodičovského příspěvku? Čili ne to, co se těm rodičům dá jako nějaké bene jednou za pár let, ale opravdu pravidelná valorizace.

My jsme zvýšili rodičovský příspěvek o 50 000, upravili jsme ho, ať je flexibilnější pro lidi. Já moc pro ty valorizace nejsem. Řeknu vám, proč. Teď sestavujeme ten rozpočet. Vždycky v dobrém úmyslu se schválí nějaká pravidelná valorizace, pak se to hrozně těžko naplňuje, pak už nemáte skoro žádný prostor. Takže já jsem spíš pro to, kdybyste se mě zeptala, bude se zvyšovat rodičovský příspěvek v příštích letech? Bude, nepochybně. Ale pravidelná valorizace, to je něco, co pak způsobuje velké problémy.

Slibujete těch 400 000, které slibuje i hnutí ANO?

To nevím, to se musí prostě podle vývoje ekonomiky situace lidí a tak dál. Zvýšili jsme o 50 000. To není málo. A říkám, ano, bude potřeba zvýšit, ale nedělejme pravidelnou valorizaci.

Dobře, pardon, jedeme dál. Třináctý důchod?

Ne, a zase vysvětlím. My jsme zvýšili důchody, už jsme se o tom bavili, podívejte se do některých zemí, kde se ten třináctý důchod zavedl. Teď Slovensko třeba bude zvyšovat daně, protože na to prostě nemají. Takže chovejme se rozumně. Je potřeba ty valorizace tak, aby to důchodcům pokrylo zvýšené životní náklady a to se děje.

Snížení DPH na potraviny?

Vždyť my jsme snížili DPH z 15 % na 12 % a dneska máme potraviny levnější než v řadě zemí Evropské unie a máme je levnější než většina sousedů, s výjimkou Polska. To už je hodně blízko. Já myslím, že tahle cesta, kterou jsme šli, je dobrá.

Pomoc obnovit Ukrajinu po skončení války?

Jednoznačně ano, protože to je v našem zájmu, naší bezpečnosti a i v našem ekonomickém zájmu.

Tak, pane premiére, děkujeme za rozhovor. Budeme zvídavě vyčkávat, jak to nejenom vám, ale i dalším subjektům dopadne v nadcházejících parlamentních volbách.

Děkuju za pozvání, pěkný den.