Eva Pavlová pro Blesk: Chápu znechucení, ale... Když slušní lidé nevolí, vládnou ti horší
Pětiletý mandát prezidenta Petra Pavla (63) je v polovině – a s ním i působení Evy Pavlové (60) v roli první dámy. V otevřeném rozhovoru pro Blesk odhaluje, jak se po necelých třech letech sžila s životem v centru pozornosti, jak její nadační fond mění životy lidí i kdo jí byl v roli inspirací. A těsně před volbami Čechům posílá jasný vzkaz - proč by neměli o víkendu zůstat doma.
Jsme v polovině mandátu prezidenta, to znamená i v polovině vašeho působení v roli první dámy. Zdá se mi, že jste se s tou rolí už trochu sžila. Je to tak?
„Není to tak, že bych se s tou rolí úplně sžila, protože jsou to zatím přece jen dva roky. Jednoduché to není, ale postupně si na tuto úlohu zvykám. Ať je to pozornost veřejnosti, nové povinnosti, očekávání, ale i nároky. Na začátku jsem se cítila hodně nejistě - člověk zkouší různé věcí a učí se. Dneska už možná vím, jak bych tehdy udělala něco jinak, jak teď reagovat a co mohu nabídnout. Je ještě spousta věcí, které by se mohly udělat – ale ještě jsem se k nim bohužel nedostala.
Pokud se tedy zpětně podíváme, jak tu polovinu prezidentova, tedy vašeho období hodnotíte?
„Ty první dva roky bych zhodnotila jako začínání něčeho úplně nového, co tady přede mnou vlastně úplně neexistovalo. Nechci si stěžovat, že to bylo těžké. Bylo. A pravda je, že jsem si to nevybrala – zvolený byl manžel - ale partner nebo partnerka se v tom musí nějak zorientovat. Neznamená to však, že bych cítila, že už je vše vytesáno v kameni.
Ale dle toho co říkáte, tak ty začátky byly těžké.
„Byly náročné. Už proto, že role první dámy v Česku není formálně vymezená — neexistuje předepsané „portfolio“ a ani jasný úřad, který by ji strukturálně podporoval. To se ale změnilo vytvořením Kabinetu manželky prezidenta republiky v rámci Kanceláře prezidenta. I tak je ale nutné si sama najít hranice, způsob fungování, spolupráci s institucemi, definovat hodnoty, projekty a způsob komunikace. Nechci mluvit o tom, jak to bylo těžké - raději bych mluvila o tom, co se nám podařilo. Jsem moc ráda, že se toho spoustu povedlo.“
Řekla byste, že jste možná »vyšlapala« cestičku pro příští první dámu nebo prvního gentlemana?
„To nevím, ale ten, kdo přijde po mně, už má na výběr - má tu cestu víceméně trochu přichystanou, a to i legislativně. Samozřejmě záleží na tom, co si budoucí partner nebo partnerka prezidenta vybere. Pokud bude chtít mít svou práci, asi ji bude moci vykonávat. Myslím si, že role partnera či partnerky prezidenta je velmi důležitá. Lidé byli zvyklí vnímat úřad prezidenta jako jednu osobu, domnívám se, že to není práce pro jednoho – je to práce pro prezidentský pár. Partner zde má určitě své místo. Hlavně v podpůrných činnostech, které jsou podle mě velmi důležité.
Jsou tu volby a tlak na vašeho manžela, prezidenta, se stupňuje. Jak ho v tomto náročném období podporujete?
„Před volbami, a to vnímáme asi všichni, je to období opravdu náročné. Snažím se být partnerkou — naslouchat, respektovat, být v pozici, kde mohu nabídnout klid, stabilitu, vyrovnanost. V rámci své veřejné role mohu nenápadně a diskrétně podporovat důraz na civilní hodnoty, na dialog, na kroky, které ukazují, že nejde jen o politiku, ale o společnost, o nás o všechny.“
Někteří se ve volbách odvolávají na vlastenectví. Co vlastenectví znamená pro vás?
„Z mého pohledu je vlastenectví snaha, aby naše země byla spravedlivá, poskytovala příležitosti a lidé cítili, že je to jejich domov. Při této příležitosti bych ráda odkázala na citát prezidenta Masaryka: „Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“
Prezident v úterý vystoupil s předvolebním poselstvím. Co byste lidem vzkázala Vy?
„Chtěla bych jim vzkázat, že rozumím tomu, že jsou dnes z politiky naštvaní, že spousta slušných lidí dnes víceméně rezignovala, že jsou znechuceni i tou hrubostí a urážkami na sociálních sítích. Chtěla bych jim ale říct, ať se nenechají odradit a aby k volbám šli. Ta zloba, která se teď tady šíří, je cílená - nesmíme dopustit, aby zvítězila. Kdysi dávno Platón upozorňoval na to, že pokud občané přenechají rozhodování nekompetentním nebo populistickým vůdcům, může to vést demokratické zřízení k úpadku. Jde nám přece o naši zemi. Zmiňovala jsem už i slova prezidenta Masaryka, která u mne rezonovala, že stát je náš společný projekt, za který neseme všichni zodpovědnost.“
Pokud slušní lidé budou mlčet a nepůjdou k volbám, tak nám budou vládnout ti horší, ti, kteří to s naší zemí nemyslí jako službu pro občany této země, ale myslí spíše na svůj prospěch. Chtěla bych proto lidem vzkázat, aby šli volit a aby naslouchali ne tomu zlému, co kolem nás je, ale tomu pozitivnímu. A těm lidem, kteří nás směřují do bezpečí.
Také bych chtěla říct, že hlas voliče má smysl. Že demokracie, v níž každý může něco ovlivnit, je křehká a musí být střežena, že účast je projevem odpovědnosti. A že není slabost říct ‚Ne vše je ideální, ale pojďme se snažit to napravit společně‘. Věřím, že každý hlas se počítá a že rozhodnutí mají své důsledky.“
Co byste tedy vzkázala lidem, co k volbám jít nechtějí, protože si myslí, že to nemá smysl?
„Opravdu bych byla ráda, aby lidé přišli k volbám i přes to veškeré znechucení z politiky. A opravdu chápu, že jsou z toho frustrovaní. Přiznám se, že už jsem se od těch debat sama „odpojila”, protože si myslím, že by lidé měli mít hodnoty už srovnané. Opravdu se nechci dívat na útoky mezi politiky, a jak někteří lidé lžou. Nechci si kazit iluze těmi, kteří si podávají ruku s agresorem. Nerada bych, abychom se dostali tam, kam se dnes některé země dostaly.
Proto bych chtěla občany povzbudit, aby k volbám přišli, protože jak se říká: Špatní politici jsou voleni dobrými lidmi, kteří k volbám nepřišli.“
Na závěr se zeptám na přímo. Koho budete volit?
„Nepůjdu volit proti někomu. Budu volit toho, kdo je nejblíže mým hodnotám a přesvědčení, kdo myslí na občany, udrží kontinuitu ve věcech, které jsou dobře nastaveny, garantuje bezpečí, stabilitu, prozápadní a proevropský směr a respektuje spojenectví s NATO. Osobně si neumím představit, že dám hlas někomu, kdo obhajuje agresory.“
Podle Andreje Babiše zatím není jisté, koho koaliční partneři ANO ve finále do vedení jednotlivých resortů navrhnou. „Za prvé jednáme o programovém prohlášení vlády, koaliční smlouvě. Když to bude všechno dojednáno, a to si vyžádá nějaký čas, tak potom se objednám k panu prezidentovi a navrhnu mu personální obsazení těch resortů. No, a za ten čas se uvidí, k čemu jednotlivé strany dospějou a koho ve finále navrhnou,“ prohlásil během dnešní tiskové konference.
Hnutí ANO a jeho koaliční partneři mají jasné rozdělení resortů, informoval Andrej Babiš na páteční TK. Jednotlivá jednání prý budou probíhat příští týden.
„Já si pamatuju, jak všechny organizace šílely, když bývalý ředitel mé chemičky Brabec se měl stát ministrem životního prostředí a Brabec byl skvělým ministrem životního prostředí. Je to stejná situace. Uvidíme, jak proběhnou ta jednání s našimi koaličními partnery,“ doplnil k obavám ekologických organizací ohledně případného jmenování šéfa Motoristů Petra Macinky do čela MŽP ČR.
Asi ano,u nás jsme měli za starostu stejného exota,víc než dvacet let. 😁