Relikt Novotný:Prof.Nerudová musela o praktikách zahraničních doktorandů vědět – jednak jako školitelka, jednak jako vedoucí ústavu a v neposlední řadě jako členka kolegia děkana, příslušné Oborové a Vědecké rady PEF, která projednává výsledky studia jednotlivých doktorandů (včetně všech termínů zkoušek apod.). Vedle vedoucí ústavu prošla i dalšími funkcemi – byla proděkankou PEF, tedy opět věděla o poměrech na této fakultě, pokud jde o počty doktorandů a jejich studium, dále působila na pozici prorektorky a konečně i rektorky. Na všech jejích pozicích se doktorandské studium probíralo, takž její tvrzení, že to odhalila pozdě, neobstojí.
Pokud jde o kritiku její vlastní publikační činnosti, díky které se stala profesorkou, odvolává se paní prof.Nerudová na renomované odborníky, kteří hodnotili její publikační činnost. Zde je třeba zmínit praxi tzv. „bratrstva oponentů“ (parodoval to např. Bolek Polívka v jedné jeho Manéži, kdy na příkladu hokejistů hovořil o sponzoringu: „..já sponzoruju ho, on mňa, on ho….“) – jako uzavřeného okruhu kamarádů, kteří si navzájem své publikace oponují a samozřejmě vychvalují. Zamyslel se někdo nad tím, kdo z praxe čte tyto rádoby vědecké práce, zvláště jsou-li v angličtině? Píší se články (pokud možno v angličtině), které málokdo čte, ale mají pozitivní hodnocení. Bohužel je to všechno o penězích. Nějaká „parta kamarádů, kteří spolu mluví“ (především v zahraničí, zvláště v USA), se dohodne, že založí periodikum, kterému přidělí vysoký impakt a neváhají si za otištění článku říct o slušnou sumu peněz (často i ve stovkách dolarů za stránku). Je jen málo univerzit v ČR, jejichž výsledky jsou odbornou praxí přijímány.