Jirik-ta:=====Ať jméno české zase slavně zazní v uších národů. Ať celý svět v nás uzná skutečné, hrdé, železné a čestné potomky Husitů. Bílá Hora musí býti pomstěna, naše práva tam zakopaná musí býti vykopána.
Bratři, připomeňme sobě vždy prvního mučedníka českého národa Jana Husa a našeho patrona Jana Žižku. Nechť jejich genius nad námi bdí!«

===Bitva u Zborova se zapsala zlatým písmem do historie samostatného státu
http­s://mo­cr.ar­my.cz­/infor­macni-servis­/zpra­vodaj­stvi/b­itva-u-zborova-se-zapsala-zlatym-pismem-do-historie-samostatneho-statu-213464/
http­s://ww­w.iroz­hlas­.cz/ve­da-tech­nolo­gie/h­isto­rie/f­enomen-zborov-sto-let-od-jedne-z-nejslavnejsich-bitev-nasich-modernich-dejin_1707011355_pj
Bitva u Zborova – česká legenda
Bitva u Zborova založila legionářskou tradici, zasloužila se o vznik československé zahraniční armády a v konečných důsledcích i o vznik samostatného Československa. Za předmnichovské republiky patřila k duchovní tváři československé demokracie a 2. červenec se slavil jako svátek čsl. armády, po 28. říjnu nejvíce oslavované výročí. Není proto divu, že se nacisté a posléze i komunisté snažili vymazat zborovskou tradici z obecného povědomí. Ukazuje to mj. osud hrobu s ostatky Neznámého vojína (padlého u Zborova) a odstranění jakýchkoliv zmínek ze školních učebnic.
"Zde, na staré slovanské půdě vedle zborova, spí synové Československa, kteří padli za svobodu, mír. Za lepší budoucnost všech slovanských národů," píše se ma žulové pamětní desce.
http­://www­.pru­sa.or­g/ima­geban­k/1657­7639/1­200/11­00/zt5­4c9b4_­zborov­_mohy­la_blaz­ka_1_­.jpg

Jirik-ta:Hleďte, časy pohádek se vrátily. A když babička, ta dobrá babička, která nám pere košile a vyptává se nás na naše matky a naše otce a pláče místo nich, když vesele a se zpěvem znovu jdeme
do zákopů, když ta babička se ptala, co znamená znak na našem praporu, odpověděli jsme jí, že jest to znamení naší víry, že před 400 lety nás Němci porazili, vnutili nám svou víru a že jde me nyní si znovu vydobýti tu víru i svobodu.

Ano, babičko, v Rusku jsme se opět naučili věřit. Pro mnohé z nás byla již národnost mrtvou věcí. Ale poznali jsme zlaté slovanské srdce, dík bídě a utrpení, poznali jsme na Rusi znovu rozkoš víry, víry ve svou národnost, neboť i národnost jest víra. A sladko jest umříti za víru. Nechť ať naše matky doma pláčí, my znovu jdeme do zákopů. Tady v té chaloupce, babičko, při světle louče prožili jsme nanovo pohádku, pohádku přítomnosti a bohdá i budoucnosti«.
Kronika 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova
věnováno památce našich předků ❤️‍