rostislav777:V modlitbě Otče náš říkáme: „odpust nám naše viny, jakož i my odpouštíme naším viníkům“. K tomu bych mohl citovat mnoho výroků a dalších slov jak ze Starého tak Nového zákona. Podstatné je, že Ježíš říká v Matoušově evangeliu: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec, jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ Tedy každý kdo v sobě nosí zlobu, nenávist a nedokáže odpustit, se sám připravuje o svou spásu. Spása každého člověka je na víře a odpuštění druhým přímo závislá. Každý, kdo opravdu věří Hospodinu, by měl být horlivý pro Něj, pro jeho přikázání, ale zároveň brát Bibli vážně a naučit se i odpustit. Vždyť pokud by následovníci Ježíše Krista aplikovali stejný postup, tedy nenávist k někomu, kdo perzekuuje křesťany, pak by se možná křesťanství nerozšířilo do západní části římské říše. Bible, by byla mnohem chudší o 14 knih. Vždyť jeden z nejhorlivějších apoštolů, apoštol Pavel, se původně vydal na cestu z Jeruzaléma jako zapřisáhlý pronásledovatel křesťanů. Právě v prvních staletích se křesťanství šířilo tak úspěšně, protože dokázalo oslovit prosté obyčejné lidi, zastávalo se chudých i otroků. Zároveň ti, kteří byli pronásledováni od římských vládců, těmto nehlásali nenávist a nevyhlašovali války, nýbrž jim říkali evangelium o Kristu a Boží lásce. To je také jeden z důvodů, proč jsou v naší zemi poloprázdné kostely. Nemohou za to komunisté jak alibisté tvrdí, ale křesťané, kteří křesťanské poselství neberou vážně.
Na závěr si troufnu konstatovat, že Ti, kteří se na poválečných činech a činech v 50. letech, kdy se společnost vyrovnávala i s traumaty II. světové války, aktivně podíleli, nejsou dnes ani ve vedení KSČM a často ani naživu. Zde by měl platit biblický princip: „Nebudeš trestat vinu otců na synech.“ Zároveň je třeba uznat, že každé lidské uskupení činní chyby a někdy i fatální, ale důležité je, že se z těchto chyb poučí a dále je nečiní.
Právě v ohledu společenském a polti

rostislav777:V době katolické moderny byli duchovní občansky a sociálně aktivní a tento trend vydržel až do dob po druhé světové válce. Kdy mnozí duchovní byli členy Národní fronty v obcích, kde pracovali a stali se i předsedy národních výborů. Právě tato aktivita nejen náboženská, ale i občanská vedla k velké oblibě Církve československé v době prvorepublikové, válečné i poválečné. Tím, že Církev československá byla orientována většinou na prosté a chudší vrstvy, měla velmi blízko k levicovým názorům, což bylo zjevné i u mnohých představitelů této církve. Tedy jakékoliv vyjádření představitelů duchovních či členů Církve československé, že duchovní by neměl pracovat politicky a být spojen s levicovou stranou je buď neznalost, nebo snaha o popření vlastní identity a historie.
Ostatně i v dalších církvích byli a jsou politicky činní duchovní, neboť, např. v době po II. sv. válce se Lidová strana stala členem Národní fronty Čechů a Slováků a byla aktivně účastna při tvorbě Košického vládního programu, kdy k jednání byli přizváni Msgre. Jan Šrámek a Msgre. František Hála, který se na programu aktivně účastnil. Právě díky tomuto programu se tehdy posílilo v našem státě postavení tehdejší KSČ, které vedlo k vládnímu převratu v roce 1948. Ovšem je nutné připomenou, že změny, které nastali po roce 1948 a úprava majetkových práv, vycházeli ve většině, ne z nových zákonů KSČ, jak mnozí s oblibou tvrdí, ale z uplatnění platných Benešových dekretů, které jsou dodnes součástí Ústavního pořádku ČR. V tomto ohledu vyvlastnění pozemků a některých nemovitostí církvím a náboženským společnostem, nebo vyvlastnění zemědělské půdy velkostatkářům, vychází z dekretu č. 12/1945 Sb. a dále tuto konfiskaci upravoval dekret č. 108/1945 Sb. Tedy k zabavení majetku by zřejmě došlo i bez toho, že KSČ se stala vedoucí politickou silou.
Další problém negativního hysterického jednání je právní, neboť jestliže se někdo otevřeně až agresivně staví proti tomu, aby jedinec kandidoval v komunálních volbách a to

rostislav777:Totalita v nás - kněz kandiduje za KSČM
V nedávných dnech vyšla v několika médiích, jak tišených, tak internetových zpráva o mé osobě, že si dovoluji kandidovat, jako kněz v komunálních volbách v městě, kde působím a ve kterém žiji, na kandidátce KSČM. Na základě těchto zpráv jsem obdržel mnoho povzbuzujících e-mailů, ale i dopisů a e-mailů nesouhlasných, kde se pisatelé až hystericky vyjadřují, že to není možné, aby kněz se spojoval se zločinnou organizací a kandidoval v komunálních volbách apod. Mrzí mě, že tato nesouhlasná až odsuzující vyjádření absentují v oblasti logiky a práva. Pak by se o nich dalo diskutovat. Neboť vyjádření, že: „Katolická církev nemohla zabít tolik lidí, jako komunisti, protože ve středověku tolik lidí nebylo.“ Něčí otec byl souzen s Miladou Horákovou, proto nemohu kandidovat v komunálních volbách na kandidátce KSČM, či že za „komunistů nebyl takový výběr zmrzliny, jako je nyní“, nemohu považovat argumenty, jako důvodné k tomu, abych jako kněz se nezajímal o to co se děje v městě, ve kterém žiji a přijal v případě zvolení do městského zastupitelstva i zodpovědnost spolurozhodování. V komunální politice se ukáže to, zdali bylo dobré rozhodnutí kandidovat a byla-li dobrá volba zvolit, až na základě práce dotyčného.
To, že tento prostý občanský akt vyvolal u mnohých hysterickou reakci vedoucí k agresivní negaci a to zvláště v řadách církevních ukazuje zřetelně na obecnou nezralost i neznalost společnosti, ve které žijeme. Dále pak lehkou mediální manipulovatelnost, která vede k obdobnému labilnímu jednání a vyjadřování, některých jedinců. Zároveň takovéto konání je obrazem toho, že totalita je stále udržována a to nejen vně, ale hlavně v nás samých. Nedokážeme se od totality, uniformního názoru prezentovaného médii odpoutat, přijmout svobodu a nechat svobodně jednat i druhé. To, že se nedokážeme přenést z minulosti do současnosti a vyhlížet budoucnost, působí pak právě některá zkratová jednání, která jsou však vlastně zavržením základn